OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poslední hodiny ve škole jsou za námi, rychle na oběd a hurá pro naše “drobečky”. Ano, ty nesnesitelně těžké batohy budou opravdu následující dva dny naší nedílnou součástí. Ukrývá se v nich totiž všechno, bez čeho pravý dobrodruh nemůže do Divočiny vyrazit. Voda, jídlo, spacák, karimatka a oblečení pro strýčka Příhodu. Že se to nedá zvládnout ? No ano, i zde se objevuje jistý relativismus. To, co se nám v pátek zdá nepřekonatelně těžké, v sobotu ráno budeme brát s naprostým klidem a samozřejmostí. Ale popořádku…..V Rýmařově vystupujeme a děvčata se ujímají hledání zelené značky. S jiskrou v oku a rozhodným krokem ji míjí a pokračují na Bruntál. V ten okamžik musí zasáhnout Deus Ex Machina (pochopte jeden z učitelů) a nenápadně je nasměrovat. Jéé, zelená, takže jdeme dobře, hrdě se hlásí k nálezu Lucka se Zdenkou a už upalujeme vstříc krajině jarního procitání.

Po několika kilometrech zelená mizí nadobro a my se poprvé ocitáme v její náruči. Znovu si nás Divočina přitáhla k sobě a ukazuje nám všechny svoje krásy. Lesy, skály, mokřady, elektrické ohradníky, prudká stoupání a klesání, nesnesitelné horko i studené větrné pláně. To už se blíží náš první záchytný bod – rozhledna Nová Ves. Blízká hospůdka nám poskytne na chvilku teplé útočiště, kde společně slavíme narození brášky jedné z účastnic našeho putování. Jistým krokem a pevnou vůlí ukrajujeme poslední zbytky dnešní cesty.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Odpočívadlo na Mravencovce vypadá přesně jako na obrázku. Malá bouda, jeden stůl, dvě lavice. “Tady spím já, tady já, a tady já..” Děvčata bychom tedy měli, co zbytek. Chlapci pohodlí neřeší a staví si svůj vlastní přístřešek. Ani si nevšimnou, že se mezitím setmělo a že dva učitelé, klečící, funící, právě mistrně rozdělali křesadly oheň. Útrapy dnešního dne jsou rázem zapomenuty. Teplo ohně, vůně cibulky, opékajících se špekáčků a bramborového guláše. To je v tento okamžik to jediné, co naše smysly vnímají. “Děcka a brzo na kutě!..”, pokoušejí se učitelé poučit rozjařená dítka, leč marně. Do pozdních večerních hodin jsou slyšet radostné výkřiky a spontánní konverzace při hraní známé společenské hry.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sobota – budíček 6:00, sbalit, najíst, napít a v 7:00 odcházíme. Nohy rychle chytají včerejší tempo a ani se nenadějeme a jsme na vyhlídce pod Velkým kotlem. Zbytky rozpouštějícího se sněhu vytvářejí nádherné vodní kaskády, sledujeme divokou, panenskou krásu. Máme úžasný čas. Traverzujeme poslední zbytky sněhových polí, nacházíme si závětří na okraji hřebene a usedáme do měkké trávy. Teď, teď konečně nastalo ticho, na které jsme všichni čekali. Všichni hledíme do dálky, tam, kde to všechno začalo a v hlavě máme svůj příběh. Každý z nás na cestě nechal něco ze sebe a každému z nás Divočina na oplátku něco darovala. Co, co to bylo? Pojďte příště s námi a zjistíte to. 

Těší se na Vás
David Pavelka a Jiří Vyleťal

—- FOTOGALERIE ZDE —-