Ten dělá to a ten zas tohle, aneb Povolání

Minulé dva týdny jsme měli téma „ POVOLÁNÍ “. Hodně jsme si v družince povídali o tom, co dělají naši rodiče a snažili se jejich práci popsat a pojmenovat. Musím říci, že to nebylo tak jednoduché, jak si my dospělí myslíme. V některých případech jsme vlastně nevěděli.

Bylo to zajímavé, ale mou snahou bylo děti i něco nového naučit. První povolání bylo všem velmi známé – kadeřnice. Děti si na tvrdý papír nakreslily obličej a potom navazovaly vlasy z vlny. Po navázání vlasů dostaly do rukou nůžky , gumičky a sponky a začaly tvořit účesy. Dětem se hlavy s účesy moc povedly, někteří si byli i podobní. Druhý den Jiřík dostal nápad, že by hlava mohla mít i tělo. Tak jsme se do toho pustili a výsledek byl pro mě milým překvapením, jak to malí prváčci zvládli.

Další týden nové povolání – lékař, zdravotník. V této době velmi aktuální. Děti hned chtěly tvořit. Nejdříve jsme si vyrobili čepec pro sestřičku. Druhý den si děti přinesly staré bílé triko a z něj si vyrobily doktorský plášť. Třetí den jsme se pustili do výroby lékařského kufříku z kartonu. Poslední den jsme potřebovali vybavení do kufříku. Náplast jsme měli z filcu, teploměr ze špachtličky,brčka a chlupatého drátku a injekční stříkačku si každý namaloval a vystřihnul sám.

Moc se nám tento náročný týden líbil a myslím, že děti si odnesly domů dobrou hračku i zážitky.