Je to více než rok, co jsem začala pracovat na „jedničce“, a tak bych se s vámi chtěla podělit o své dojmy, zážitky, zkušenosti, pocity... Nastoupila jsem 4.5.2009 a první dva pracovní měsíce byly spíše seznamovací a plné vzájemného oťukávání. Mým cílem bylo se ve škole rozkoukat, seznámit se s prostředím a dát o sobě vědět. Rozhodla jsem se navštívit všechny třídy, představit se žákům a přiblížit jim, co, kdy a kde pro ně vlastně školní psycholog může udělat. Zároveň jsem si chtěla o třídách popovídat s třídními učiteli a pohovořit i s  netřídními. Tento cíl se podařilo naplnit. Kromě toho jsem se podílela na suplování několika vyučovacích hodin a navázala kontakt s bruntálskou Pedagogicko-psychologickou poradnou. Navíc si ke mně našlo cestu i několik žáků a rodičů... Prázdninové měsíce byly naplněné přípravami – jednak koncepce na školní rok 2009/2010, dále budováním a zařizováním vybavováním mé pracovny a také konzultacemi s dlouholetým pražským školním psychologem R. Braunem.  

Učitel učí, co v té době dělá školní psycholog? 

Pracovní náplň školního psychologa je velmi různorodá. Nejčastější činností bylo poradenství, to je vlastně takový denní chleba školního psychologa. Ať už se jednalo o jednorázové konzultace, opakované intervence anebo pomoc v krizi. Mezi mé další činnosti patří diagnostika, práce s třídními kolektivy, nejrůznější preventivní aktivity, relaxace pro učitele, spolupodílení se na třídnických hodinách, realizace anket a mapování klimatu ve třídách a v neposlední řadě koordinace poradenských služeb ve škole i mimo ní, apod. Průběžně se také snažím uveřejňovat články na webových stránkách školy, kde mám svoji rubriku... Každý, kdo chce pomoci s odpovědí na nějakou svoji otázku, má několik možností. Může mě osobně navštívit v mé pracovně, napsat email či SMS, zatelefonovat či nechat vzkaz ve schránce důvěry. Nejčastěji vyhledávaným druhem kontaktu byla osobní návštěva. Hojně vytížen byl i můj mobilní telefon a email.  

Mojí největší klientelou jsou samozřejmě žáci, dále učitelé, rodiče a zákonní zástupci žáků a také ostatní pracovníci školy. Konzultace probíhají většinou na vlastní žádost klienta, v případě žáků i na zakázku rodičů, učitelů, vedení školy či odborných pracovišť (např. PPP. SVP, apod.). Aby však měla moje práce efektivní přínos, nutně potřebuji důvěru a aktivní spolupráci svých klientů – žáků, pedagogů, rodičů, zákonných zástupců i dalších pracovníků. Rozmanitá byla i témata, která jsme společně řešili – týkala se výchovných, výukových, osobnostních, vztahových i rodinných záležitostí. Společně jsme se věnovali vztahům mezi spolužáky a kamarády, prevenci školního neúspěchu, podpoře sebevědomí, vystupování před třídou, trémě, školní zralosti a adaptaci na školu, volbě povolání, podpoře spolupráce třídy a třídního učitele, apod. Ale neřeším jen „problémy“, často za mnou děti chodí si jen tak popovídat, když je jim smutno, nemají se komu svěřit anebo se cítí sami... Zatímco některé činnosti, které vykonávám, jsou tzv. celoroční,  některé měsíce měly i svá specifika. Září a říjen byly ve znamení kontaktních návštěv a adaptace. Mým cílem bylo se dětem připomenout a představit jim svoji nabídku služeb pro školní rok 2009/2010.  Velkou pozornost jsem také věnovala 1. a 6. ročníkům a jejich adaptaci na „nové“ prostředí. Sledovala jsem, jak se prvňáčkům daří zvyknout si na školní lavice a školní práci, zda všichni zvládají anebo zda někdo nepotřebuje dodatečný odklad, konzultovala s třídními učitelkami a věnovala intenzívní pozornost žákům, kteří potřebovali pomoc se začleněním. Proces adaptace jsem také sledovala u nových šesťáků. V lednu a únoru jsme společně soustředili síly na prvňáčky budoucí a prostřednictvím besed v MŠ odpovídali rodičům na jejich dotazy. Z těchto besed vyplynuly i následné žádosti o konzultace ke školní zralosti či odkladu školní docházky. Spolupracovala jsem také při zápisu do 1. ročníku a konzultovala se žáky 9. ročníků i jejich rodiči výběr střední školy, popř. povolání. V březnu a dubnu proběhlo dotazníkové šetření zaměřené na klima třídy a vzájemné vztahy. V červnu jsem se převážně věnovala pátým ročníkům – žákům jsem zadala dotazník, který se týkal jejich obav i očekávání z přechodu na druhý stupeň, jehož výsledky jsme pak společně prodiskutovali. Průběžně jsem také mapovala školní úspěšnost žáků a z toho vyplynulo hlavní téma mé práce pro rok následující. Během celého roku jsem také ve třídách 2. stupně realizovala vlastní hodiny – např. na téma důvěra, emoce, šikana...   

Jako školní psycholog jsem samostatným pracovníkem školy, z pohledu žáka mám „nezávislé postavení“, protože nejsem členem učitelského sboru, ale rozhodně se neobejdu bez týmové spolupráce. Výhodou naší školy je přítomnost školního poradenského pracoviště (ŠPP), které díky funkční spolupráci s výchovnými poradkyněmi a metodičkou prevence je schopno rychle reagovat na potřeby svých klientů. Nezastupitelnou roli hrají i třídní učitelé, jejichž přehled a informace o dětech jsou pro mě jedním z důležitých prvků. Nezbytně nutná je i spolupráce s vedením a především s dalšími odborníky či specialisty. V průběhu školního roku 2009/2010 se mi podařilo navázat kontakt s mnoha odbornými pracovišti v Bruntále (PPP, SVP, CEPP, SPC, Městský úřad, Help In, Liga, apod.), přičemž nejde jen o vzájemné seznámení, ale především o úzkou spolupráci, kterou hodnotím jako velmi kvalitní, funkční a přínosnou.  Stejně jako všichni školní psychologové, tak i já se potýkám s různými omezeními a hranicemi své profese. Školní psycholog je díky kompetencím často spíše filtrem, který pro své klienty hledá následnou péči – nemůže např. suplovat práci PPP, klinického psychologa či psychoterapeuta. Jeho hlavní výhodou je ale dostupnost, je schopen zachytit problémovou situaci jako první a okamžitě na ní reagovat. Školní psycholog musí být nezávislým odborníkem, hájit zájmy svých klientů, ale vždy musí zůstat nestranný.   

Pro bližší představu uvádím počty kontaktů s klienty za uplynulý školní rok.

 Vaše důvěra je pro mě velmi důležitá. Děkuji všem a těším se na spolupráci i ve školním roce 2010/2011.

Napsala PhDr. Lenka Svobodová